reklama
cz / EN / esp

Jak se žije vdavekchtivým gayům v Monaku?

Peníze nejsou všechno. Monacké knížectví patří k posledním zemím, které patří k nejvíc konzervativním státům v Evropě.

reklama

Monacké knížectví ležící na pobřeží francouzské riviéry, jež je světoznámé svými kasiny v Monte Carlu lákajícími zámožné turisty z celého světa, je také poslední zemí bývalého Západního bloku, která zatím stále neuznává homosexuální svazky, a to ani ve formě registrovaného partnerství, či neregistrovaného soužití.

 

Knížectví Monako, Lichtenštejnsko, Andorra a parlamentní republika San Marino jsou nejen jedny z nejmenších, ale i nejvíce konzervativních evropských národů, v nichž je prosazováni lidských práv LGBT skupiny na úroveň západní Evropy komplikovanější.

 

Prvním z nich, který přijal registrované partnerství, se stalo v roce 2011 Lichtenštejnsko, a to až po jeho legalizaci ve Švýcarsku (2007) a v Rakousku (2010), mezi nimiž také leží. Následované Andorrou v roce 2014, která zároveň umožňuje i adopce dětí homosexuálními páry, a která staví registrované partnerství skoro na stejnou úroveň jako manžele.

San Marino zatím nelegalizovalo registrované partnerství, ale od roku 2012 uznává homosexuální svazky v oblasti imigrační politiky.[1]

 

 

Monako i San Marino postupují společně

V Monaku přijala Národní rada jednomyslně návrh zákona o registrovaném partnerství 26. října 2016. 27. dubna 2017 na návrh přistoupila monacká vláda a řekla, že by měl být takový zákon přijat do dubna 2018, tedy po únorových volbách.[2] Monako by se tak stalo poslední západní zemí, která uznala partnerství párů stejného pohlaví, protože San Marino už uznává imigrační práva homosexuálních párů.

„Jako poznámku na závěr nutno uvést, že Monako zastupuje v zahraniční politice Francie, kde jsou od roku 2013 legální sňatky gayů a leseb.“

V San Marinu předložily dvě opoziční strany LabDeM a Sjednocená levice spolu s vládnoucími Křesťanskými demokraty návrh zákona, který by rozšířil práva nemanželských párů, tedy i stejného pohlaví. Sjednocená levice pak vyhrála volby 20. listopadu 2016. Kladný vztah k registrovanému partnerství má i mládežnické křídlo Strany socialistů a demokratů.[3]

Monako a San Marino momentálně zůstávají poslední baštou sociálního konzervatismu a „tradičních“ hodnot v západní Evropě podobně jako Švýcarsko, kde získaly ženy volební právo až v roce 1971, a to pouze na spolkové úrovni. Na kantonální jej získaly celostátně až v r. 1990.

„Parlamentní republika San Marino leží uprostřed Itálie, kde je od dubna 2016 legální registrované partnerství, a kde jsou za splnění určitých podmínek uznávány i zahraniční stejnopohlavní sňatky.“

„Někteří by mohli namítat, že i po legalizaci registrovaného partnerství v Monaku a San Marinu, bude v Západním bloku ještě zbývat poslední bašta sociálního konzervatismu, a sice církevní stát Vatikán.“


Jan Fiala, člen PROUD, z. s., foto facebook / 18.11.2017
reklama

Komentáře k článku

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme však, aby diskuse měly smysl. Proto vás prosíme, diskutujte slušně a k tématu článku. Příspěvky, které ve slušné a kultivované diskuzi nemají místo, mažeme.

Nový komentár





reklama

reklama

reklama


Najdete na FreshGayMag