reklama
cz / EN / esp

Je Japonsko připravené na homosexuální manželství?

Jen 51% Japonců podporuje zákon o LGBT sňatcích, i když homosexuála nikdy nebyla trestná! Jak to v Japonsku chodí?

reklama

Jak si, co se týče férového přístupu k LGBT, vede země vycházejícího slunce a poslední císařství na světě – Japonsko, a co ostatní asijské země? Poté, co letos přiznal tchajwanský ústavní soud stejnopohlavním párům právo na uzavření sňatku, vyvstává otázka, která další země tohoto kontinentu se zařadí po jeho bok.

 

Japonsko jako takové lze zařadit mezi ty země, které mají potenciál na to se stát dalším asijským státem, který umožní gayům a lesbám uzavřít manželství. Podobně jako Tchajwan totiž začaly jednotlivá města přijímat vyhlášky o partnerských certifikátech pro páry stejného pohlaví, na základě nichž si můžou jednotlivé páry nechat stvrdit své soužití, a získat určitá práva a povinnosti plynoucí z manželství.[1]

 

V r. 2015 se první takovou aglomerací stala tokijská čtvrť Šibuja. Poté, co Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo ústavnost šibujské vyhlášky o partnerských certifikátech stvrzujících soužití párů stejného pohlaví, neboť se nejedná o rozpor se zákonem větší právní síly, který definuje manželství jako svazek muže a ženy, se přidaly i další města a čtvrti. Podnět k přezkumu ústavnosti vyhlášky dal Zvláštní výbor na ochranu rodiny (japonsky: 家族の絆を守る特命委員会).

 

Seznam japonských měst a čtvrtí uznávajících homosexuální partnerství:

Šibuja, Tokio (2015)

Setagaya, Tokio (2015)[2]

Iga, prefektura Mie (2016)[3]

Takarazuka, prefektura Hjógo (2016)[4]

Naha, prefektura Okinawa (2016)[5]

Sapporo, prefektura Hokkaidó (2017)[6]

 

V současné době se vyhlášky o partnerských certifikátech pro páry stejného pohlaví připravují ve městech Čiba a Jokohama.[7]

 

Manželství zatím pouze mezi mužem a ženou

 

Článek 24 japonské ústavy říká:

„Manželství je založené na vzájemném souhlasu jedinců obou pohlaví, kteří si jsou v jeho rámci rovni, a kteří mají vůči sobě vzájemná práva a povinnosti plynoucí z postavení manžela a manželky.“

 

Přestože někteří právní experti poukazují na fakt, že v této ústavní definici není přímo zmiňován zákaz manželství osob stejného pohlaví, jiní tento argument vyvrací tím, že mluví o nutnosti rozdílného pohlaví osob uzavírajících sňatek. Předtím byl jednou z podmínek vstupu do manželství také souhlas otce nebo nejstaršího bratra nevěsty – japonská kultura je tradičně velmi patriarchální.

 

Byť nejsou homosexuální sňatky v Japonsku dosud legalizovány, můžou tamní občané uzavřít manželství s partnerem téhož pohlaví v zemích, které je legalizovaly s tím, že pak manžel japonského občana získá nárok na trvalý pobyt v Japonsku. Svým způsobem se tedy jedná o určité symbolické uznání stejnopohlavních svazků ze strany japonského státu.

 

V červnu 2011 oznámil zástupce opata zen-buddhistického chrámu ve městě Kjóto, že si během probíhajícího Měsíce gay a lesbické hrdosti budou moci homosexuální páry nechat uspořádat v jeho prostorách svatbu.[8] 15. května 2012 se v Tokio Disney Resort, v hotelu Cinderella’s Castle, uskutečnilo několik neoficiálních svateb párů stejného pohlaví, které však neměly žádné právní následky.[9]

 

V únoru 2015 se v japonském parlamentu diskutovalo o přijetí ústavní novely, která by párům stejného pohlaví umožnila uzavřít sňatek.

 

Kota Matsuda, člen Sněmovny radních, řekl:

„Je potřeba vyeliminovat veškeré obtíže, na které naráží domácnosti tvořené páry stejného pohlaví. A abychom toho dosáhli, musíme se začít zabývat článkem 24 ústavy.“

 

Šinzo Abe, japonský premiér, řekl[10]:

Rozšíření instituce manželství na páry stejného pohlaví není jenom technickou záležitostí spočívající ve změně stávající ústavy. Jedná se totiž o něco, co může výrazným způsobem poškodit tradiční rodinné hodnoty, a proto zastávám názor, že bychom měli být velmi opatrní.

foto: Šinzo Abe

Homosexuální pohlavní styk nebyl v Japonsku nikdy trestný, vyjma krátkého období Meidži (1872-1880), kdy se přijímaly zákony tehdejšího západního světa, včetně ustanovení proti „sodomii“. Ty pak v r. 1880 zrušila instalace Napoleonského zákoníku Code civil.

V Japonsku neplatí žádné celonárodní anti-diskriminační zákony. Pouze některá města a prefektury mají vlastní vyhlášky proti anti-gay diskriminaci.

 

Japonská společnost je v nahlížení na homosexualitu spíše váhavá. Pouze 54 % populace zastává názor, že je zcela společensky akceptovaná, 36 % je opačného názoru (zejména starší generace). [11]Legální věk k pohlavnímu styku je pro celou zemi stanovený na 13 let (právní úprava se pak v jednotlivých městech a prefekturách liší).

 

Těsná většina Japonců je „pro“ manželství pro všechny

Podle nejnovějšího průzkumu z listopadu 2015 by 51 % Japonců podpořilo zákon, který by gayům a lesbám umožnil uzavřít manželství. [12]

Většina LGBT Japonců žije v utajení a ve falešných heterosexuálních manželstvích. Ačkoli se tradiční japonská kultura vůči homosexualitě nijak nevymezovala, a v řadách samurajů se nejen běžně vyskytovala, ale dokonce i regulovala, a ačkoli se země snaží modernizovat a otevírat západnímu světu, nedošlo k žádnému výraznému posunu na poli LGBT práv.

Zlepšení životní úrovně slíbila v předvolební kampani tokijská guvernérka a lídryně Strany naděje Juriko Koike. Parlamentní volby 22. října 2017 však opět vyhrála Liberální demokracie stávajícího premiéra Šinzo Abe.



Jan Fiala, člen PROUD, z. s., foto facebook / 03.11.2017
reklama

Komentáře k článku

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme však, aby diskuse měly smysl. Proto vás prosíme, diskutujte slušně a k tématu článku. Příspěvky, které ve slušné a kultivované diskuzi nemají místo, mažeme.

Nový komentár





reklama

reklama

reklama


Najdete na FreshGayMag