reklama
cz / EN / esp

Láska svatbou nekončí…

Marek s Liborem vám prozradí více ve společném rozhovoru. A co si myslí o Grindru, adopci a Prague pride?

reklama

Marek je původem z Bratislavy a Libor z menšího města ve Středočeském kraji. Znají se přes 11 let. 7. června letošního roku se vzali. Jaký je příběh jejich společného života?

 

Co pro vás oba znamená nadužívaný pojem LÁSKA?

Libor: Pro mě láska rovná se Marek... Je to ta úžasná chemie, která se vždy přihlásí o slovo, když si vzpomenu na Markovy (zlo)zvyky, uklízím jeho věci nebo na něj čekám na letišti. V tu chvíli si vždy znovu uvědomuji, že láska nás spojuje dohromady.

Marek: Láska je schopnost respektovat toho druhého a dovolit mu, aby zůstal takový, jaký je. Je to chuť podporovat a stát při druhém i ve složitých životních situacích. Vztah založený na citu, důvěře a vzájemném respektu. Synonymem lásky je pro mě můj partner, přítel a teď už i manžel Libor.

 

Ale vaše láska vydržela hodně dlouho. A dokonce skončila svatbou. Tedy vlastně měla zatím jen svůj milník. Jak je to možné v současném světě plném konzumu, volnosti a přelétavosti? Co jste dělali jinak?

To tedy nevíme. Před jedenácti lety jsme se do sebe zamilovali. Nebylo to bláznivé, spíše postupné zamilování. Brzy jsme pak šli do „rizika“ společného bydlení, rozpočtu a cestování. To rychle prověřilo náš vznikající vztah, který zátěžovou zkouškou úspěšně prošel.

foto: Marek a  Libor

Jak jste se vůbec poznali a jak jste se dali dohromady?

Přes inzerát na seznamce. Když se na to dnes díváme zpětně, tak to byla obrovská náhoda. Nebo osud?... Vyberte si sami :o)

 

I v tropickém ráji občas zaprší. Jak jste zvládali krize, které ke vztahům neodmyslitelně patří?

Tropické deště bývají opravdu vydatné. ;o) Skutečnou krizi jsme zažili asi jen jednu.

V době krize je moc důležité popřemýšlet, proč jsem s tím druhým doposud byl. Pokud dojdete k závěru, že jste spolu proto, že ho nebo jí máte rád, vážíte si ho, že máte společné zájmy atd., tak se společně snažíte krizi rychle zažehnat. Když vám naopak vyjde jen zvyk ve smyslu stereotypu nebo strach být sám, tak je lepší nechat tropický ráj lehnout popelem. Mimochodem, ten je dobrým hnojivem pro založení ráje nového… :o)

Hlavně je potřeba spolu o krizi mluvit. Hodně nedorozumění vzniká právě nedostatkem komunikace.

 

Ale pak to přišlo. Rozhodnutí, že už nebudete jen svoji, ale i partneři před zákonem. Okolnosti vaší žádosti byly na české poměry velmi exotické. Prozradíte více?

Před osmi lety jsme stáli u zlatnictví v italských Benátkách a Libor dostal bláznivý nápad, abychom si koupili snubní prsteny. Doma jsme je dali do šuplíku s tím, že bychom se jednou chtěli vzít. Protože tehdy to ještě nešlo. V roce 2012 na dovolené v Brazílii mě Marek požádal o ruku pod jedním z největších vodopádů světa. „Svatba“ pak nebyla do roka, ale do dvou :o)

Registrované partnerství nám přijde přirozený mezník v našem jedenáctiletém vztahu.

foto: Marek a  Libor

A tak se vzali a žili spolu šťastně až do smrti. Co pro vás vůbec znamená, že jste spolu navíc registrovaní?

No konečně můžeme nosit ty prsteny… :o)) Ne, vážně, registrované partnerství pro nás znamená to, že, vedle rodiny, kamarádů, sousedů a známých, i Česká republika nyní oficiálně uznává náš vztah.

 

Měli jste už šanci poznat i nějaké výhody nebo nevýhody registrovaného partnerství?

Jsme „manželé“ jen krátce, tak zatím ne. Jen Libora si v práci občas dobírají, že už je ženáč! :o)

 

Ale vraťme se ještě do toho velkého dne. Když k žádosti o ruku došlo pod obrovským vodopádem, jaký byl váš svatební den?

Přesně takový, jaký jsme si vysnili. Červnová sobota se šmolkovým nebem. Ranní požehnání rodičů. Obřad v zámeckém parku pod prastarým platanem za přítomnosti obou rodin, kamarádů, kolegů a známých. Když jsme přicházeli k obřadnímu místu v doprovodu maminek a všichni přítomní tleskali, tak jsme byli oba hodně naměkko. Prostě velká romantika...

 

Byli jste ten den nervózní?

Strašně. Ale ne z faktu, že se bereme jako dva chlapi. Byli jsme nervózní asi jako všichni nastávající novomanželé – abychom na obřad dojeli včas, správně odříkali svatební slib, ve správnou chvíli řekli ANO atd… Paní oddávající se Marka musela zeptat dvakrát, jestli si mě bere, tak byl nervózní. Libor zase zapomněl svatební slib, tak mu jeho svědek napovídal.

 

A co takhle nějaká veselá historka z natáčení, vlastně z registrování, nebyla by?

Těch by bylo hned několik. Při vypouštění svatebních holubů jeden nevzlétl, ale seděl v trávě jako slepice… Při zastávce na focení na hrázi rybníka nešla nastartovat jedna z limuzín právě ve chvíli, když kolem projížděli zemědělci s kombajny. Nebo když se svatební noc ve stanu ráno proměnila v pobyt v sauně, protože svatebčané postavili náš stan uprostřed osluněné louky a navíc omylem uzavřeli všechny větrací otvory.

foto: Marek a  Libor

Když by se v budoucnu objevila možnost změnit registraci v plnoprávné manželství, jak už je to možné v mnoha vyspělých i dokonce katolických zemí světa, šli byste do toho?

Určitě ano, současné registrované partnerství nestojí na stejné úrovni jako manželství muže a ženy. Tady nám páni zákonodárci ještě hodně dluží. My platíme daně stejně, jako „normální“ manželé, tak bychom měli mít úplně stejná práva.

 

A co říkáte na možnost adopcí, pořád velmi ošemetné téma, protože zatím nemůže ani gay nebo lesba adoptovat biologického potomka svého partnera?

U adopce to bude chtít, podle našeho názoru, ještě chvíli času. Většinová společnost na ni není připravena. Podle posledního výzkumu 45 % dotázaných vyjádřilo podporu adopcím. Je ale otázka, co budou říkat svým dětem, až se jim vrátí ze školy s očima na vrch hlavy, protože jejich spolužák má dva tatínky nebo dvě maminky. Pokud rodiče nastalou situaci zvládnou se slovy, že je to naprosto normální, tak máme vyhráno a můžeme směle adoptovat. V opačném případě se velmi bojíme, čím si ve škole projde ten náš kluk nebo holka, až se jim jejich spolužák, vybavený „náležitými“ argumenty svých rodičů, začne posmívat a na svou stranu obratem získá i zbytek třídy.

Tady je potřeba ještě hodně práce a argumentů, proč je dítěti líp ve fungující rodině dvou tátů nebo maminek, než v dětském domově. Směr je ale nezvratný – jednou, snad to bude relativně brzy, budeme adoptovat i my.

foto: Marek a  Libor

Když už jsme v těch lidsko-právních tématech, jak vás oslovuje nebo naopak třeba popouzí týdenní festival jinakosti Prague Pride?

Máme na něj dva pohledy. Hodně se nám líbí diskuze, které jsou součástí programu. Osvěta je stále potřeba. Skutečnost, že už máme registrované partnerství, nás nesmí zastavit. Proto i my jsme se rozhodli poskytnout tento rozhovor.

Na druhou stranu nejsme úplně příznivci pochodu Prahou, abychom manifestovali, že jsme gay. Více bychom přivítali například koncert, na kterém budou známí umělci podporovat LGBT komunitu nebo kdyby s nimi někdo natočil spot do televize, ve kterém by vyjádřili podporu atd… Možností je více.

My dva nemáme před domem vyvěšenou duhovou vlajku. Přesto všichni naši sousedé vědí, že spolu žijeme, protože nás vídají na zahradě, při vykládání nákupu, venčení psa atd. A víme, že nás berou, protože žijeme docela podobně obyčejný život jako oni. Většinová společnost nemá ráda excentriky. A my, jako komunita, přece chceme, abychom měli stejná práva jako „oni“. Tak zkusme přijmout ten většinový model chování a života. U nás dvou to docela pěkně funguje.  

Berte to ale, prosím, pouze jako náš názor. Vážíme si práce organizátorů Prague Pride a odvahy účastníků pochodu. A opravdu nejsme homofobní… :o)

 

V gay světě vzrůstá vliv seznamek typu Iboys, mobilních aplikací jako je Grindr, opět se rychle šíří HIV a všichni tíhnou spíš po vzhledu, tělech a užívání si. Vy jste se rozhodli jít jinou cestou. V čem vidíte hlavní výhody vašeho života?

To není problém jen LGBT komunity, ale jev celospolečenský. Všichni si tak nějak chtějí jen bezstarostně užívat, nemít problémy a, nedej bože, řešit krize.

Výhody našeho společného života proto vidíme především v tom, že ho společně žijeme – ten hezký, ale i ten těžší.

 

 

A malý výslech na závěr.

První vzpomínka z dětství…
Libor: Otevřená trouba v mámině kuchyni, do které jsem se snažil vlézt.
Marek: Moře v Jugoslávii - lovení krabů, hvězdic a mořských ježků s tátou a bratrem.

Nejzajímavější výlet…
Libor: Himálaje – sáhnul jsem si na dno a ono mě to nezabilo. :o)
Marek: Já těch výletů mám hned několik: Slovenský ráj a jeho žebříky. Krásné Českosaské Švýcarsko. Nádherná příroda a smaragdové moře v Irsku. Tropický dešťový prales na Svaté Lucii. Největší mokřad světa v brazilském Pantanalu, kde jsme pozorovali zvířata v jejich přirozeném prostředí. Lov dravých piraní v řece Paraná.

A především pak Indie se svým prvotním kulturním šokem. Návštěva indického Ladakhu a boj s nadmořskou výškou. Vysokohorský trek s 20kg vybavení a potravin na zádech. Voda na pití v potocích. Pustá, nehostinná krajina tvořená hradbou vysokých hor. Liborův strach z nočního dupání svišťů kolem stanu. Obava z akutní vysokohorské nemoci. Splavování divoké řeky Zanskar nebo 15km sjezd na kole z výšky 5 359 m n.m. z Kardung La, což je třetí nejvyšší silniční sedlo na světě, do základny v Léhu ve výšce 3500 m n.m.

Když si tímto vším projdete, tak můžete bez obav vstoupit do společného svazku… :o)  

Nezapomenutelný dárek, který jsi dostal od toho druhého…
Libor: Náš pes Čenda.
Marek: Svatební prsten v Benátkách.

Nejoblíbenější písnička nebo interpret…
Libor: Stín katedrál od Václava Neckáře a Heleny Vondráčkové – nechali jsme si ji zahrát na svatbě.
Marek: Pet Shop Boys, Go West.

Kdo je u vás hlavou rodiny…
Libor: Marek, ale já se s tou hlavou snažím otáčet… :o)
Marek: Libor s ní umí skvěle točit. Takže vlastně nevím, kdo je u nás rozhodčí! :o)

Ideálně strávený letní den podle tebe…
Libor: Výlet na kole s přenocováním ve stanu.
Marek: Kdekoliv, hlavně ať jsme spolu. Muže to být třeba hezky strávený den v kruhu naší velké rodiny.

Kde se vidíš za dalších 20 let…
Libor: Po boku mého manžela Marka.
Marek: Společná domácnost s Liborem - pes, kočka a práce, která nás oba bude naplňovat. Na místě nezáleží, přizpůsobíme se podmínkám.

redakce ve spolupráci s Mildou Šlehoferem / 08.08.2014
reklama

Komentáře k článku

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme však, aby diskuse měly smysl. Proto vás prosíme, diskutujte slušně a k tématu článku. Příspěvky, které ve slušné a kultivované diskuzi nemají místo, mažeme.

Nový komentár





HanaZ 27.01.2017
Velice pěkné čtení. Musím říci, že jsem velice ráda, že společnost konečně začala respektovat nejen lesbické páry, ale i gay. Vypadáte na fotografiích opravdu spokojeně a to je to nejdůležitější. Musím říci, že jste měli opravdu pěkně zdobený stůl a u obřadu krásné počasí. Jen jsem se chtěla zeptat, kde jste kupovali snubní prsteny? Známí se také odhodlali k uzavření registrovaného partnerství a mají strach jít do klasického zlatnictví, aby na ně lidé nekoukali skrz prsty. Osobně si našli zlatnictví Bisaku, ale pro ně je celkem daleko. Jinak vám přeji hodně společných zážitků, úspěchů a snad někdy do budoucna společnost pochopí i to, že je lepší aby děti vyrůstali alespoň v nějaké rodině než v ústavu.
Honzík 13.08.2014
Musím říct,že tenhle článek má úroveň..a ty názory(adopce,pochod,vlajka)...to nemá chybu..moc Vám přeju krásný život ve dvou...na pořád:)
Vašek 11.08.2014
Hodně štěstí...moc sympatický....Láska, Láska, Láska......
Marek a Libor 10.08.2014
Děkujeme všem za milá přání.
Doufáme, že si zde brzy přečteme také o vašem partnerském vztahu nebo svatbě.
Mějte krásné léto. Zdraví Marek a Libor
mirek 10.08.2014
Přeji hodně štěstí.

Hold v životě nepotkali kreteny jako já,kteří ten "homo" svět neuznávají.
strom-z 09.08.2014
fakt pěknej článek, kluci hodně sympatický (a svatební fotka super:)
Vláďa 09.08.2014
Gratulace! Jste krásný pár :-)
Janko z BA 09.08.2014
Chalani ste skvelí :) Držím Vám palce,skrátka láska nepozná hranice :)
Vašek 09.08.2014
To je tak krásný :3 nejlepší je to video :-* kluci se k sobě krásně hodí :))
P/I 08.08.2014
Něco podobne jako ja a partner 15 let a je to krása a láska a věrnost
Roman Chlebec 08.08.2014
Svadobná noc v stane? A ako ste si urobili pred análnym sexom klystír, aby ste sa nezašpinili, máte tip, ktorý by sa mi mohol hodiť?
Honza 08.08.2014
Gratuluji... a držím palce!!!
Martin 08.08.2014
Po přečtení článku jsem zůstal s úsměvem na rtech :) Přeji Vám hodně štěstí a spokojenosti ve společném životě.
Jirka 08.08.2014
:) hezký... fandím klukům, ať se daři stále stejně nebo lépe..
David.S 08.08.2014
Kluci, děkuji za článek, krása, realita a spokojenost. Ve vašem článku je život :-) (14 let ve vztahu)
reklama

reklama

reklama


Najdete na FreshGayMag