reklama
cz / EN / esp

Homosexualita ve fantasy literatuře

Od děl Ilias a Odyssea, Dekameron, Obraz Doriana Graye až po Pána prstenů a Star Wars. Kde všude najdeme gay hrdiny?

reklama

Již za pár dnů vstupuje do kin první díl pětidílné fantasy série z kouzelnického světa J. K. Rowling, Fantastická zvířata a kde je najít. O měsíc později budeme lordu Vaderovi krást plány Hvězdy smrti v Rogue One: Star Wars Story. Fantasy žánr je stále populární a díky filmům jeho obliba nikdy neupadne. V poslední době však mají tvůrci v žánru fantasy tendenci klást důraz na homosexuální hrdiny. Proč je trendy mít homosexualní postavy v žánru fantasy?  Možná to odhalí následující odstavce.


Mnohým milovníkům žánru fantasy a LGBT menšině se může homosexualita ve fantasy zdát hitem v posledním desetiletí. Není tomu tak zcela pravda. Známek homosexuality si můžeme povšimnout již v antice. Homosexualita ve starověkém Řecku a Římě nebyla ničím neobvyklým. Antičtí filozofové věřili, že láska muže k chlapci je cestou k Bohu a Pravdě a nejvyšším vztahem, jaký mezi lidmi existuje. Lesbickou lásku naopak uctívala básnířka Sapfó. Není tedy žádného divu, že se homosexualita objevila ve významných fantasy eposech Homéra – Ilias a Odyssea. V Iliadě lze za homosexuální považovat vztah Achillea a jeho věrného druha Patrokla. Homér nazývá Patrokla jeho "nejmilovanějším druhem". V řečtině „nejmilovanější druh“ zní hetairos, fílos. Slovo hetairos přinejmenším v pozdějším období označovalo prokazatelně konkubínu. Homér jednoznačně nemluví o tom, že by Achilleus a Patroklos byli milenci, ale v jeho díle k takové interpretaci zůstává dostatek prostoru. V Odyssee se homosexualitě nedostává přílišného prostoru. Přesto lze za homosexuální uznat zmínku o tom, že spartský král poskytl cestujícímu Télemachovi jako projev pohostinnosti i svého syna do lože.

foto: homosexuální symboly najdete v řecké antické kultuře na každém místě

Ač se to zdá být neuvěřitelné, tak i „heterosexuální“ opus o Orfeovi přispívá troškou do homosexuálního mlýna. Existuje totiž též „homosexuální„ část. Podle výše uvedené části přicestoval Orfeus do Thrákie, kde na svůj zpěv a lyru vábil chlapce, čímž naučil celý kraj tomu, co Řekové sami nazývali mj. thrácká láska, homosexualita. Rozzlobené matky svedených chlapců podle tradice Orfea ubodaly jehlicemi spínajícími šat, čímž však zvyk nevykořenily. Dalšími eposy s homosexuální tématikou jsou např. epos o Hyakinthovi (Láska boha Apollóna k synovi spartského krále Amykla). Na jejich lásku žárlil bůh větru Zefýr. Při hře obou milenců strhl Zefýr Apollónem hozený disk a Hyakintha usmrtil.), epos o Ganymédovi (Ganymédés byl princ, do kterého se zamiloval král bohů Zeus. V podobě orla jej unesl na Olymp, kde z něj učinil číšníka.), nebo epos o Héraklovi a Hylási (Láska legendárního bojovníka Hérakla k Hylásovi, synovi krále Theiodama, skončila nešťastně. Hylás byl unesen nymfami, což Héraklovi zlomilo srdce. Spolu s Polyfémem opustil Héraklés loď Argo a vydal se jej hledat, ale nikdy ho nenašel.).

 

Se zánikem antického světa a přijetím křesťanství, jakožto hlavního náboženství se homosexualita v mýtech přestává objevovat. Ve středověku křesťanství omezilo homosexualitu natolik, že se nesměla objevit v žádných spisech, ani být vyobrazena na žádném uměleckém díle. Situace se trochu uvolnila v renesanci. Za příklad výskytu homosexuality v renesanční literatuře můžu uvést Bocacciův Dekameron, Božskou komedii Dante Alighieriho, či vybrané divadelní hry Williama Shakespeara. Jeho sexuální orientace je dlouhodobě předmětem spekulací. Náznaky homosexuálního chování hrdinů Shakespearových her lze vysledovat v některých částech např. Romea a Julie. Za fantasy divadelní hry Shakespeara bych označil tragédie Hamlet, Othello nebo pohádku Sen noci svatojánské. Na renesanci, v rámci homosexuální tématiky v literatuře, navazují též spisovatelé baroka (Diderot, Voltaire) a představitelé romantismu. Nejvýznačnějším představitelem romantismu a zároveň gay byl Oscar Wilde. Oscar Wilde sice svá díla homosexualitou neovlivňuje, ale napsal dvě fantaskní díla, o nichž se v tomto článku musím zmínit. Jsou jimi Strašidlo cantervillské a Obraz Doriana Graye.  Společně s Wildem se přesouváme do období 20. století. Wilde umírá v roce 1900 a málokdo by tušil, že v tomto století se objeví někdo, kdo fantasy literaturu pozvedne na vyšší úroveň – J. R. R. Tolkien.

foto: gay spiusovatel Oscar Wilde

Právě J. R. R. Tolkien položil základ moderní fantasy literatuře, která okupuje knihkupectví a televize až do dnešní doby. Vedle J. R. R. Tolkiena chci jmenovat také velice významného autora fantasy a Tolkienova současníka, C.S. Lewise. Proč ovšem mluvím o Tolkienovi v souvislosti s homosexualitou? Nepodivili jste se copak někdy nad vztahem Froda a Sama v Pánovi prstenů? Podle některých částí z putování Froda k Hoře osudu je patrné, že by mohl být Sam gay (ano, byť se nakonec ožení a má děti). Samova náklonost k Frodovi přesahuje veškerou formu důvěrného přátelství, soudě podle mě.  A i kdyby se našel někdo, kdo by mi tuto tézi vyvrátil, pak nemůže popřít, že Pán prstenů a homosexualita spolu souvisí. I když z trochu jiného hlediska. Když se Peter Jackson rozhodl v roce 2000 zfilmovat Tolkienův megaopus, obsadil do role Gandalfa gaye Iana McKellena. Z Gandalfa ale kvůli homosexuálnímu herci nemusím dělat čaroděje gaye. Kandidátem na tento titul by byl někdo jiný. Albus Brumbál od J. K. Rowling. Dlouho předlouho jsme o Albusi Brumbálovi, největším čaroději všech dob (dokud nepřišel Harry Potter), nevěděli zhola nic. Rowlingová však vše napravila vydáním poslední „potterovky“, Relikvie smrti. V poslední části příběhu o mladém čaroději s jizvou na čele nám Rowlingová prozrazuje, že Albus měl v mládí vztah s kouzelníkem Gellertem Grindelwaldem. S tím Grindelwaldem, s nímž později Brumbál svedl legendární souboj. Rowlingovou příběh Brumbála a Grindelwalda zaujal natolik, že nedávno prohlásila, že o Brumbálově vztahu ke Grindelwaldovi se dozvíme také v nové filmové sérii Fantastická zvířata a kde je najít.

foto: Albus Brumbál

Ze „Zvířat“ lze usoudit, že homosexualita ve fantasy bude mít své místo i na poli filmovém a televizním. První krok už vlastně udělali G. R. R. Martin a tvůrci seriálu Hra o trůny v roce 2011. V nejúspěšnějším seriálu HBO nové dekády poznáme postavu chrabrého rytíře Lorase Tyrella, který tíhne láskou k mužům. Ze Hry o trůny též víme, že hampejz Petyra Bailishe nabízí služby pro gaye a lesby. Petyrův nevěstinec navštěvoval i dornský princ Oberyn. A bůhví, co nás bude čekat v sedmé sérii, která bude mít premiéru v létě 2017. Do té doby si můžeme chvíli zkrátit filmem Rogue One: Star Wars Story. Právě Star Wars se v poslední době stávají zdrojem mnoha spekulací na téma fantasy a homosexuality. Podle některých zdrojů by se totiž v epizodě VIII (premiéra v prosinci 2017) měla objevit vyloženě homosexuální postava. Filmaři tímto krokem alegorizují současné sociální cítění. Proto jsme v epizodě VII viděli dívku a černocha jako hlavní hrdiny. Filmaři chtějí bořit zažité mýty, a jak se zdá, stejného názoru jsou i spisovatelé (nejen žánru fantasy).

foto: ze seriálu Hra o trůny

Co vy si myslíte? Vítáte homosexualitu ve fantasy tvorbě? Jste pro důraz na homosexualitu v literatuře? Napište do komentářů.

Tomáš Masař, foto youtube.com, facebook.com / 07.11.2016
reklama

Komentáře k článku

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme však, aby diskuse měly smysl. Proto vás prosíme, diskutujte slušně a k tématu článku. Příspěvky, které ve slušné a kultivované diskuzi nemají místo, mažeme.

Nový komentár





reklama

reklama

reklama


Najdete na FreshGayMag