reklama
cz / EN / esp

Gay a tělesně postižený. Může mezi nimi vztah fungovat? Určitě!

Už pár let si hledám známost… Jsem handicapovaný a gay.

reklama

Smířit se s tělesným postižením pro mě bylo jednodušší, než přiznání své sexuální orientace. Coming out byl ale pořád snazší oproti hledání partnera. Má spojení tělesného postižení a homosexuality nějaká úskalí? Na to zkusím přijít v tomto článku.

 

Než se pustím do větších úvah, vztahujících se k problematice tělesně postižených lidí s homosexuální orientací, chci nejprve rozebrat dnešní gay generaci a partnerský vztah tělesně postižených heterosexuálů.

 

Mám-li se o dnešním gay světě vyjádřit vlastními slovy, pak asi budu hodně kritický. Neprosím o omluvu, ani pochopení. Spokojím se s akceptováním mého názoru. Hodně si na seznamkách (a někdy venku) všímám vzhledu dnešní gay mládeže. Kluci hodně lpí na módě a tělesném vzhledu. Celkem pochopitelné… Chtějí se líbit a vezmu-li více v potaz pěstování vzhledu, zvyšuje pak péče o sebe šance k nalezení partnera. Obecně mě také těší tento fakt: v teen generaci se najdou kluci, kteří hledají vztah nebo pouze pokec u pivka. Nemohu se ale zbavit dojmu, že většina gayů v pubertálním věku myslí na první sexuální zkušenost. Neodsuzuji… Ale na druhou stranu nesouhlasím. Chápu to z hlediska první sexuální zkušenosti. Myslím si, že každý jsme si tímto obdobím v pubertě prošli, a je jedno, zda jsi gay, hetero, kluk, nebo holka. Nesouhlasím už ale s tím, jak kluci chtějí intimní vztah bez citových vazeb. Sám jsem se dočkal většího a vážnějšího zájmu o vztah od mužů ve věkovém rozpětí 30-45 let. Nutno podotknout, že mnozí z nich nebyly přímo modelové. Ptát se, proč dnes takto mentalita většiny gay mládeže funguje, je tématem pro jiný článek.

 

Vrátím se ale k hlavnímu tématu. Partnerské vztahy a tělesný handicap… Téma, které podle mě netrápí pouze gaye (nebo lesby), ale nesnadné to mají i heterosexuálové. Znám pár postižených lidí, kteří žijí v partnerství (potažmo v manželství) společně. Pak znám také lidi z okolí, kdy jeden z nich je handicapovaný a druhý naprosto zdravý. Vždy jsem se snažil odpovědět si na otázku „Je snazší žít s postiženým člověkem pro zdravého muže nebo pro zdravou ženu?“ Odpověď je pro mě dodnes nejednoznačná. Muž je fyzicky silnější, tudíž pro něj není velký problém obsluhovat ženu na vozíčku. Neříkám, že ženy zatěžkávací situace nezvládají (moje máma je příkladem velmi silné ženy), ale přeci jen… Mnohé ženy jsou pořád křehkými bytostmi a nemůžete po nich chtít, aby přemístili partnera z vozíčku na postel. Něco jiného to však bude v případě, pokud budu hovořit o nevidomých nebo neslyšících. Já se zaměřuji vyloženě na problematiku postižení tělesného.

 

Z předchozích odstavců tedy víme, jaká je dnešní gay mládež a zjistili jsme, že starost o handicapovaného partnera není nemožná. Existuje tedy problém v případě partnerství gaye s handicapovaným gayem? Vidíme v tom skutečně problém? Nebo je to pouze domněnka nás postižených? Prvním problémem bývá určitě nedostatečné sebevědomí. Vzhledem k tělesnému postižení má tendenci většina handicapovaných lidí si nevěřit, v extrémním případě se před potenciálním partnerem shazuje. Pokud má partner o handicapovaného skutečný zájem, pokusí se jeho sebevědomí zvýšit. Dalším úskalím může být nevědomost nebo nezájem zdravého člověka v oblasti handicapovaných lidí. V momentě, kdy s handicapovaným přijde zdraví člověk do styku, neví jak reagovat na vzniklé překážky (pomoc ze schodů, cestování MHD, aj.).  Handicapovaný sice dává instrukce, ale zdraví člověk se může zaleknout vidiny podobné budoucnosti. Zažil jsem už případy, kdy si kluk nevěřil a na rovinu mi řekl, že s handicapovaným by žít nemohl. Já považuji také za docela velký problém skutečnost – kluci v mladém věku, chtějí svět objevovat a užívat si jej, což v momentě, kdy by měli mít vztah s těžce handicapovaným vozíčkářem, musí jít částečně stranou.

 

Co tedy z výše uvedeného vyplývá? Vztah tělesně postiženého a gaye ve věku 15-30 let je možný. Handicapovaný (pokud tomu alespoň míra postižení odpovídá) by měl ulehčit partnerovi práci při těžkých fyzických úkonech a zdraví kluk by měl naopak slevit ve svých cílech či stanovit si priority. V rámci této tématiky je třeba mít na paměti Exupéryho citát: „Důležité je to, co vidíme srdcem.“ Vzhled není všechno a jediné za co stojí žít je upřímná a opravdová láska. A nezaleží, zda jsi na vozíčku, nevidomý nebo neslyšící. Máš právo na lásku jako zdraví lidé.

 

A na závěr kratičké video. Zpověď tělesně postiženého gaye, spisovatele Ryana O’Connela.

Tomáš Masař, foto facebook.com / 14.08.2016
reklama

Komentáře k článku

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme však, aby diskuse měly smysl. Proto vás prosíme, diskutujte slušně a k tématu článku. Příspěvky, které ve slušné a kultivované diskuzi nemají místo, mažeme.

Nový komentár





reklama

reklama

reklama


Najdete na FreshGayMag