Česká společnost AIDS pomoc kritizovala zástupce Hygienické stanice hlavního města Prahy za postup v souvislosti s podáním trestních oznámení za šíření pohlavní nemoci. Vyjádření ČSAP a reakci ředitelky protiepidemického odboru si přečtěte zde:

Česká společnost AIDS pomoc dne 10.2. 2016:

Třicet trestních oznámení podaných pražskou hygienickou stanicí na HIV pozitivní gaye bylo profesním šlápnutím vedle. Jedním z úkolů hygienické služby je předcházet vzniku infekčních onemocnění a zamezit jejich šíření. K tomu, aby jakákoli preventivní a protiepidemická opatření mohla být účinná, je zapotřebí dobře zanalyzovat a pochopit výchozí situaci – jakým způsobem se infekce šíří, za jakých okolností dochází k nákaze, jaké faktory k šíření přispívají.

O epidemiologické situaci HIV v ČR toho víme překvapivě málo. Víme, kolik se nakazí za rok lidí (266 v loňském roce), jakým způsobem (95% nechráněným sexem), která populační skupina je v nejvyšším riziku ohrožení (muži mající sex s muži). Víc nic. Tušíme sice, že v české populaci je přibližně o polovinu více nosičů HIV než těch, kteří o své pozitivitě již ví (tzn. kolem 1200 neodhalených případů), ale nevíme, za jakých okolností k přenosu dochází. Česká republika je jednou z mála zemí EU, která nemá k dispozici behaviorální studii, která by odkryla situační rizika vedoucí k nákaze HIV. Přitom bez důkladného pochopení těchto okolností nelze dělat účinnou prevenci. Prevence HIV v České republice dávno zaspala dobu. Dlouhodobě podfinancované státní programy prevence se nezaměřují správným směrem, pacienti podepisují dvacet let (!) staré poučení, které již dávno neodpovídá stavu současného lékařského poznání, kondom je považován za jediný účinný prostředek ochrany před HIV, prostředky pre-expoziční a post-expoziční profylaxe HIV nejsou v ČR prakticky k dispozici, málo se ví o tom, že účinná léčba snižuje infekčnost léčených pacientů téměř na nulu, atd. 

Na příkladu západoevropských zemí s podobným epidemiologickým profilem HIV jaký má Česká republika, je přitom vidět, že HIV se i u nás zřejmě šíří z drtivé většiny těmi, kteří o své diagnóze ještě neví. Na příkladu těchto zemí je i vidět, že vyšší procento nákaz pohlavními nemocemi mezi HIV pozitivními je významnou měrou způsobeno tím, že nemalá část HIV pozitivních se úmyslně vyhýbá pohlavnímu styku s HIV negativními. Mají sex výhradně mezi sebou, což s sebou bohužel nese riziko vyššího přenosu pohlavních nemocí. Z hlediska ochrany veřejného zdraví před infekcí HIV by tak hygienici měli namísto trestních oznámení těmto lidem posílat osobní poděkování. 

Založit prevenci na konzervativní morálce je profesionální selhání. Je to i medvědí služba všem českým HIV centrům, která poskytují HIV pozitivním občanům zdravotní služby. Očekávám, že tito pacienti se pod vlivem kauzy trestních oznámení přestanou lékařům svěřovat se svými venerologickými problémy nebo se budou léčit sami, pokoutně. Mezi veřejností se rozšíří falešný počet bezpečí a klesne zájem o testování na HIV. Posílí se stigma spojené s HIV. Zatímco na konci roku si tak na lednových 30 trestní oznámení už nikdo nevzpomene, počet nových případů HIV infekce v ČR opět vzroste. Nikoli navzdory, ale s přispěním práce hygienické služby.

Robert Hejzák, předseda České společnosti AIDS pomoc, z.s.

Hygienická stanice hlavního města Prahy v zastoupení Zdeňky Jágrové reagovala 12.2.2016:

Hygienická stanice hl. města Prahy  jakožto Orgán ochrany veřejného zdraví je povinna postupovat v souladu s aktuální legislativou. Konkrétně tuto oblast řeší §53 zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví v úplném znění. Profesním selháním by naopak bylo kdyby  HSHMP takto nepostupovala. Pokud se personál Domu světla domnívá, že profesním selháním HSHMP je oznámení na podezření ze spáchání trestného činu  šíření nakažlivé nemoci u osob, které jsou povinny dodržovat poučení lékaře o ochraně jiných fyzických osob před přenosem infekčního onemocnění a které v průběhu jednoho roku onemocněly 1 až 6 pohlavně přenosnými nemocemi,  hluboce se mýlí. HSHMP nezjišťovala sexuální orientaci HIV pozitivních  osob, které onemocněly jinou nakažlivou, pohlavně přenosnou nemocí, není to  útok na gay komunitu, ale v roce 2014 žádná HIV pozitivní žena v Praze  další pohlavně  přenosnou nemocí neonemocněla. Orgán ochrany veřejného zdraví je povinen chránit veřejné zdraví obyvatel a stejným způsobem musí postupovat i u jiných infekčních nemocí např. TBC. K tomu jsou hygienické stanice určeny a to  nezměnila ani poslední aktualizace zákona 258/2000 Sb., která proběhla k 30.11.2015. Z textu Domu světla jednoznačně vyplývá snaha využít této situace nikoliv k aktivitám směřujícím k edukaci HIV pozitivních, protože onemocnět za 1 rok 3x kapavkou, 3x syfilis a 1x lymfogranuloma venereum není standardem ani v této komunitě, ale získat  veřejnost k zavedení úhrady poměrně drahých léků (Truvada 3000 Kč), které by  promiskuitní osoby používaly vždy před nechráněným pohlavním stykem, jako jediného moderního způsobu ochrany před šířením HIV. Kampaň, směřující ke zpochybňování našich postupů má nepochybně za cíl prosadit domnělá práva určité menšiny na úkor práva většiny, tj. konkrétně práva na ochranu zdraví bez ohledu na to, kdo a jak toto zdraví ohrožuje. Pokusy vytvářet zde privilegovanou skupinu, jíž by se  obecně stanovené povinnosti nedotýkaly, považujeme proto za velmi nebezpečné.

MUDr.Zdeňka Jágrová, ředitelka protiepidemického odboru

Názor si udělejte sami.